Kredit: freebie "My Love" Lucie81Na včerejší den nám připadlo - jak doufám už poslední - z "nadstandartních" vyšetření, která si náš Honzíček "užil" díky tomu, jak moc spěchal na svět, bez ohledu na to, jak moc je ještě brzy...
Raději bych si všechen tenhle "nadstandart" odpustila, to jistě netřeba zdůrazňovat :o)))
Včerejší vyšetření bylo na foniatrii v pražském Motole a moc jsme se všichni doma obávali jeho výsledku, protože předchozí nijak valně nevyšel a i přesto, že jsme měli pocit, že Honzík slyší, tak obavy nás nahryzávaly dost silně.
V tom nás "podporovala" i naše dětské paní doktorka, kde jednak náš chlapeček totálně bojkotoval veškeré její snahy o sluchovou zkoušku tím, že když kolem něj začala chrastit a pískat s hračkami, vysunul spodní rtík, dotčeně sešpulil pusinku a neotočil se ani kdyby za ním vybuchla bomba - nerozumím tomu, jak je to u tak malého dítěte možné, ale zvládal to s naprostou dokonalostí, a za druhé mě vždy uzemnila tím, že může odezírat, reagovat na vibrace atd (usazovala mě takhle téměř vždy, když jsem se přihasila s objevem, že slyší, protože... (...dělá paci paci, otočil se za tímhle a tamtím...) Samozdřejmě jsem chápala, proč mě takhle usazovala zpět, kdyby to nedopadlo dobře, zklamání by bylo o to větší.
Je až neuvěřitelné, k jakým myšlenkám člověk dojde ve chvílích, které jsou těžké a plné nejistoty... Každý by asi přemýšlel o tom, co když neuslyší, o co přijde... I já jsem tak uvažovala. První myšlenka byla, že nikdy neuslyší, jak moc ho máme rádi, ale došlo mi, jak právě tohle je sobecké a hlavně - o to nepřijde, to je potřeba cítit a ne slyšet.... Další myšlenka byla, že neuslyší všechny ty příjemné zvuky a tóny, které jsou okolo nás, bublání vody, ptáci na jaře atd, ale to se dá také asi vnímat z jiného úhlu.... A pak mi došel ten největší průšvih... Neuslyší auto, které by ho mohlo přejet! A během minuty jsem vymyslela dalších minimálně 10 zvuků, které jsou jakousi předzvěstí blížícího se nebezpečí.
A od téhle chvíle jsem se bála. I přesto, že jsem vnitřně byla přesvědčena o tom, že Honzíček slyší, bála jsem se případného špatného výsledku strašně moc!
Máme tedy za sebou všechna vyšetření, která byla potřeba a výsledek je,
že vše je v naprostém pořádku.
Honzíčku, díky, protože ty sis to tu do slova a do písmene vybojoval !!!
Včerejší vyšetření bylo na foniatrii v pražském Motole a moc jsme se všichni doma obávali jeho výsledku, protože předchozí nijak valně nevyšel a i přesto, že jsme měli pocit, že Honzík slyší, tak obavy nás nahryzávaly dost silně.
V tom nás "podporovala" i naše dětské paní doktorka, kde jednak náš chlapeček totálně bojkotoval veškeré její snahy o sluchovou zkoušku tím, že když kolem něj začala chrastit a pískat s hračkami, vysunul spodní rtík, dotčeně sešpulil pusinku a neotočil se ani kdyby za ním vybuchla bomba - nerozumím tomu, jak je to u tak malého dítěte možné, ale zvládal to s naprostou dokonalostí, a za druhé mě vždy uzemnila tím, že může odezírat, reagovat na vibrace atd (usazovala mě takhle téměř vždy, když jsem se přihasila s objevem, že slyší, protože... (...dělá paci paci, otočil se za tímhle a tamtím...) Samozdřejmě jsem chápala, proč mě takhle usazovala zpět, kdyby to nedopadlo dobře, zklamání by bylo o to větší.
Je až neuvěřitelné, k jakým myšlenkám člověk dojde ve chvílích, které jsou těžké a plné nejistoty... Každý by asi přemýšlel o tom, co když neuslyší, o co přijde... I já jsem tak uvažovala. První myšlenka byla, že nikdy neuslyší, jak moc ho máme rádi, ale došlo mi, jak právě tohle je sobecké a hlavně - o to nepřijde, to je potřeba cítit a ne slyšet.... Další myšlenka byla, že neuslyší všechny ty příjemné zvuky a tóny, které jsou okolo nás, bublání vody, ptáci na jaře atd, ale to se dá také asi vnímat z jiného úhlu.... A pak mi došel ten největší průšvih... Neuslyší auto, které by ho mohlo přejet! A během minuty jsem vymyslela dalších minimálně 10 zvuků, které jsou jakousi předzvěstí blížícího se nebezpečí.
A od téhle chvíle jsem se bála. I přesto, že jsem vnitřně byla přesvědčena o tom, že Honzíček slyší, bála jsem se případného špatného výsledku strašně moc!
Máme tedy za sebou všechna vyšetření, která byla potřeba a výsledek je,
že vše je v naprostém pořádku.
Honzíčku, díky, protože ty sis to tu do slova a do písmene vybojoval !!!
luci, gratuluji.
OdpovědětVymazatAhoj Luci,úplně zírám tady na ty novoty!!Moc přeju aby Honzík byl po všech stránkách v pořádku a jsem ráda,že ses zase vrátila.Vítej zpět!
OdpovědětVymazatTeda, umím si představit ty nervy! Fuj! Je super, že je všechno v pořádku! Přeji hodně zdravíčka, tomu malýmu špuntíkovi.
OdpovědětVymazat